Jaké jsou nejznámější vědecké metody?

Pokud mluvíme o vědě, máme samozřejmě na mysli oblast bádání, poznání, nebo také různých inovací. V tomto směru je třeba říci, že v oblasti vědy logicky fungují přesně dané postupy jednotlivých metod, v rámci kterých je objevováno, nebo i potvrzováno to již vyřčené. Zajímavé je samozřejmě to, že často mohou být tyto metody a postupy aplikovány i do oblasti našich běžných životů, a to aniž bychom si to mnohdy uvědomovali. Pokud ale zůstaneme u vědy jako takové, určitě je dobré, pokud vám nastíním typy vědeckých metod. Jsou totiž poměrně zajímavé, a to hlavně v tom ohledu, nakolik se mohou lišit.

Jaké konkrétní metody známe?

Tou nejznámější je zcela jistě takzvaný explorativní výzkumný plán. Jedná se o metodu nejjednodušší, jelikož se jedná primárně o popis daného zkoumaného jevu. A to jak jevu, který skutečně reálně pozorujeme, tak samozřejmě i různých zakotvených teorií. V tomto ohledu se jedná o poměrně jasnou a často se dá říci, že i jednodušší vědeckou práci. Druhou možností je poté deskriptivní výzkumný plán. Ten logicky vychází z první možnosti, pouze jde na celý postup pozorování a popisu ještě jinou cestou. Jak už lehce napovídá sám název, kromě popisu zkoumaného jevu dochází také k tomu, že jsou vedeny i jeho statistiky. Je tedy analyzován i jeho výskyt, a to jak s ohledem na konkrétní prostředí, tak třeba i s ohledem na četnost popřípadě intenzitu. I to samozřejmě souvisí hlavně s jeho lepším poznáním, nebo s tím, jak ho mnohem lépe poznat a vysvětlit.

Třetí metodu je takzvaný statistický výzkumný plán. Ten může lehce vycházet i ze statistik výskytu daného jevu, a to proto, že vzájemně popisuje vztahy mezi jednotlivými jevy. Nejznámější metodou v této oblasti je takzvaná korelační analýza. I tato metoda dokáže posloužit hlavně k tomu, abychom mohli získat podklady třeba k tomu, ověřit existenci daného jevu v našich, třeba i laboratorních podmínkách. Poslední metodu poté nazýváme jako experimentální výzkumný plán. Zde už je místo na skutečné experimenty, kdy můžeme určovat příčinný mezi jednotlivými jevy a dokazovat je právě konkrétními experimenty a tím ověřovat jejich platnosti.

Využitelné jsou též břitvy

Tímto způsobem jsou v oblasti vědy označovány formulace vědeckých teorií. Nejznámější je v tomto směru takzvaná Occamova břitva, která je základem principu logické úspornosti. V praxi to znamená, že je ideální využívat nejjednodušší logické vysvětlení – jelikož to často platí. Druhou možností je  Popperova břitva, která má k výše uvedené velmi blízko. Ta říká, že není třeba zabývat se teoriemi, které nelze nijak vyvracet. Třetí možností je Humeova břitva, která lehce směřuje do oblasti zázraků a hovoří o tom, že ten nelze dokázat – často může být spojována s omylem pozorovatele. S pozorovatelem jako takovým je však spojena i poslední, a to Hanlonova břitva. Ta nepřipouští spíše jeho omyl, ale připouští hlavně jeho samotnou hloupost.